Když slovutný tvůrce skládá hold titánům svého oboru, těží z toho zpravidla publikum. Steven Soderbergh se ale konvencemi řídí nerad. Dojela na to přiznaná pocta Curtizově Casablance, po Kmotrovi asi nejčastěji citované klasice americké kinematografie. Soderbergh se nikdy nebál velkých výzev, poslední roky se však ve svém experimentátorství tak trochu utápí. Hollywood, Hollywood třídil diváckou obci na několik podskupin, Dannyho parťáci 2 si navzdory vzrušujícímu vršení nápadů odnesli štempl zkaženého sequelu a komorní Bublina zmizela rovnou na DVD (tedy ne že by to Soderbergh neměl se svým „soderbergh experience“, jak samolibě označil své poslední dílo, v úmyslu od začátku, ale...). Mistr S se stal otrokem vlastní výlučnosti a minimálně z pohledu mainstreamového publika za to zaplatil.
Dobrý Němec pouze potvrzuje, že se osobitý režisér dusí ve vlastní šťávě. Soderbergh křísí poválečný Berlín, křísí femme fatale lascivně špulící rty, křísí vlastně i noirový žánr... a selhává takřka ve všem. Podobně jako Brian De Palma v Černé Dahlii (Shushika mi bude asi oponovat, ale což). Neúspěch Dahlie zavinila autorská nestřídmost a zmatek ve výtvoru scenáristy, Soderbergh selhal kvůli posedlosti vizuály. Že míň je někdy víc a že není vždycky potřeba být za každou cenu svůj, to psávali už klasikové. Steven by si měl jejich moudra definitivně vyrýt do kůže, aby si každé ráno před zrcadlem uvědomil, kde na něj čeká zkáza.
Berlín několik dní po válce je v Dobrém Němci většinou zastupován dobovými dokumentárními záběry, do nichž počítačoví lumenové naklíčovali hollywoodské superstar. Zadní projekce už nestačí, proto se Tobey Maguire kodrcá autem, v němž sedí božský George a všude okolo se rozléhá vybělená pohroma, která nese otisk spojeneckých vojsk. Soderbergh narušuje tradiční sled záběrů, kdy býváme jedním delším celkem uvedení do nového interiéru, a občas si prostě odskočí ven do ulic, zatoulá se mezi trosky a porozhlédne po zdecimovaných Němcích. Nepokouší se přitom o dokonalý realismus - to by většinu scén silně výtvarně nepřestylizovával – ale prostě znovu posunuje hranice filmového média.
